Antonín Dvořák

Příběh světoznámého hudebního skladatele Antonína Dvořáka začíná v malé středočeské vesnici Nelahozeves, ležící na levém břehu řeky Vltavy nedaleko Prahy. Právě tam se v roce 1841 narodil Anně a Františku Dvořákovým jako nejstarší z devíti dětí. Jeho otec provozoval řeznictví a hospodu, ve které hrával při vesnických zábavách na citaru. Malý Antonín prožil většinu dětství obklopen hudebními vjemy. V kostele sv. Ondřeje, který stojí hned naproti domu a ve kterém byl pokřtěn, uslyšel poprvé varhany a hlasy místního pěveckého sboru. Zdejší učitel a kantor Josef Spitz ho naučil hře na housle a Dvořák brzy začal hrát na církevních obřadech a také na vesnických zábavách. V roce 1853 se Antonín Dvořák odstěhoval za studiem z Nelahozevsi do nedalekých Zlonic, aby poté následovala jeho zářná hudební dráha, která ho jako jednoho z mála českých skladatelů, vynesla do hudebních výšin a zajistila mu celosvětové uznání.

Ve své tvorbě dokázal Antonín Dvořák transformovat lidové rytmy do velkých romantických symfonií. Zasadil se o definování českého národního hudebního stylu a jeho prezentaci světu. Jeho hlavní díla, včetně Slovanských tanců a proslulé opery Rusalka, byla s úspěchem hrána v Praze, Vídni a Londýně. Během působení ve funkci vůbec prvního ředitele Americké hudební konzervatoře v New Yorku, zkomponoval Dvořák své nejznámější dílo, Symfonii č. 9 „Z Nového světa“. Ta měla premiéru v prosinci 1893 v Carnegie Hall a v roce 1969 se dokonce dostala na palubu Apolla 11, kterou vedl Neil Armstrong při misi na Měsíc.

Přes všechen mezinárodní úspěch Antonín Dvořák nikdy nezapomněl na svůj skromný původ. Místa a zvuky dětství, jako ryk vesnické hospody, šumící řeka Vltava, hvízdání parních vlaků či ptačí zpěv, tak hluboce zakořeněné ve vzpomínkách na jeho milovanou vlast, se nesly celým jeho životem a jeho hudbou.

Rodný dům

Rodný dům Antonína Dvořáka poničil v roce 1842 požár, budova byla však opravena a později byly dostavěny její další části, a to do podoby, jak vypadá celé stavení v současnosti. Hlavní budova s okolní zástavbou jsou zapsanou kulturní památkou. Od roku 1951 je dům označován jako „Památník Antonína Dvořáka“ a v letech 1976–2019 byl ve správě Národního muzea. Následně objekt, který nebyl v dobrém technickém stavu a přilehlé pozemky, převzala do správy organizace Lobkowicz Collections, o.p.s., aby z něj vytvořila místo odpovídající významu a přínosu nejslavnějšího zdejšího rodáka pro světovou hudbu.